INFORMACE

Proč kočku očkovat?

Všechna zvířata trpí svými nemocemi a kočka není výjimkou. Chceme-li mít doma zdravé zvíře, je především nutná prevence. Tak výrazně snížíme riziko infekcí, které ohrožují nejen kočku, ale i majitele.

Kterými infekčními onemocněními může kočka trpět?

Kočka je náchylná k poměrně značnému počtu různých infekcí. Jsou to především kočičí leukémie (nekontrolované bujení bílých krvinek), kočičí AIDS, rýma koček, chlamydióza, panleukopénie neboli úbytek všech bílých krvinek (tzv. mor koček), kočičí infekční peritonitida neboli zánět pobřišnice a v neposlední řadě vzteklina.

Co tato onemocnění způsobuje?

V naprosté většině jde o viry.

Existují zmíněná onemocnění také u nás?

Většina jmenovaných onemocnění je v našich podmínkách běžná a veterinární lékař se s nimi často u neočkovaných zvířat setkává.

Proti kterým onemocněním lze kočku naočkovat?

V současné době jsou k dispozici očkovací látky proti leukémii, rýmě, chlamydióze, panleukopéni, FIP a vzteklině. Dosud neexistuje vakcína proti kočičímu AIDS.

Jaká rizika plynou pro zdraví majitele, pokud jeho kočka není očkovaná?

Zásadním rizikem je vzteklina, která je přenosná ze zvířete na člověka. Při rozvoji klinických příznaků končí v naprosté většině případů smrtí zvířete anebo člověka.

Jaká rizika plynou pro zdraví neočkované kočky?

Velká. Především pro kočky toulavé nebo se volně pohybující venku, kdy je přenos z kočky či jiného zvířete na kočku velmi pravděpodobný. Většina infekčních onemocnění se přenáší prostým kontaktem pomocí slin, výměšků, výtoků z očí a nosu, močí, trusem, kousnutím či škrábnutím. Potyčkami kocourů se prostřednictvím četných škrábnutí a kousnutí přenáší především kočičí AIDS a vzteklina.

Jak se zmíněná infekční onemocnění projevují?

• Obecně lze říci, že kočičí leukémie, AIDS a panleukopénie výrazně snižují imunitu zvířete, čili schopnost organismu se bránit proti infekcím. Kočka je potom mnohem náchylnější k různým nemocem, jako jsou záněty plic, střev, jater, močového měchýře, sliznic nosu, očí apod. Majitel pak přichází s kočkou, která má průjem, zvrací nebo kašle, frká a teče jí z očí. Prvotní příčinou tohoto stavu však není onemocnění, se kterým majitel přichází k veterináři, ale právě ono snížení obranyschopnosti organismu zapříčiněné některou ze jmenovaných infekcí.
• Rýma koček a chlamydióza se projevuje výtokem z očí a nosu, frkáním a kašláním. Připomíná průběh naší chřipky.
• Kočičí infekční peritonitida (FIP) je zákeřné onemocnění koček hlavně ve věku mezi 6.-12. měsícem života. Vytváří se tekutina v břišní anebo hrudní dutině, kočka chřadne, špatně dýchá a brzy hyne. U starších koček nemusí být příznaky tak výrazné, ale onemocnění v každém případě končí úhynem.
• Vzteklina se projevuje změnami v chování, bázlivostí či agresivitou, apatií a později křečemi a smrtí zvířete.

Jsou uvedená onemocnění léčitelná?

Kromě rýmy koček a chlamydiózy jsou všechna tato onemocnění nevyléčitelná a při zahájení léčby jde vždy pouze o snahu prodloužit kočce život. Při podezření na vzteklinu je nutné kočku utratit.

Chci si pořídit kotě. Kdy je možné začít první očkování?

Obecně se začíná s první vakcinací již v osmi týdnech věku kotěte, druhé očkovaní se potom opakuje ve věku dvanácti týdnů a potom každoročně pouze jedenkrát. Majitel si může vybrat, proti kterým onemocněním chce nechat svojí kočku očkovat a podle toho se i modifikuje očkovací schéma.

Je možné očkovat i starší kočky?

Ano. Je to možné, a to podle stejného schématu jako koťata, tzn. dvakrát v průběhu jednoho měsíce a potom každoroční přeočkování pouze jednou injekcí.

Proč je nutné očkování každý rok opakovat?

Účinnost očkování postupně během roku klesá a výrobce očkovacích látek garantuje účinnost 1 rok. Proto je doporučitelné očkování každoročně opakovat.

Jakým způsobem provádí veterinář očkování?

Většinou vpichem očkovací látky pod kůži.

Je možné očkovat kočku, která je nemocná?

Ne. Vpíchnutí očkovací látky (oslabených nebo mrtvých virů) do organismu kočky je zásahem, který vyžaduje, aby bylo zvíře zcela zdravé a bylo schopno vytvořit vysokou hladinu protilátek v krvi.

Můžu nechat očkovat gravidní kočku?

Některé očkovací látky nelze u koček v graviditě použít. Proto je užitečné se nejdříve poradit se svým veterinářem.

Není lepší nechat očkovat kočku na každou nemoc zvlášť monovalentními, jednoduchými vakcínami?

Výrobci očkovacích látek jednoznačně garantují, že polyvalentní očkovací látky, tj. ty, kterými se jednou injekcí očkuje proti více nemocem, jsou stejně účinné jako jednoduché a pro zdravý organismus nepředstavují větší zatížení.

Jaké očkovací látky nabízíme na naší klinice?

1. Felocell CVR proti kočičí rýmě a panleukopénii
2. Rabisin proti vzteklině
3. Leukocell2 proti leukémii.
4. Primucell proti kočičímu zánětu pobřišnice (FIP)

Doporučené schéma A:

1. injekce: Felocell CVR
2. injekce: Felocell CVR + Rabisin (za 4 týdny)
3. injekce (za rok): Felocell CVR + Rabisin

Doporučené schéma B:

1. injekce: Felocell CVR + Leukocell 2
2. injekce: Felocell CVR + Leukocell 2 (za 4 týdny)
3. injekce: Rabisin (za 3-4 týdny)
4. injekce: Felocell CVR + Leukocell 2 a Rabisin (za rok)

K oběma schématům je možné a doporučitelné přidat také očkování proti FIP, neboli kočičímu zánětu pobřišnice, který je pro kočku 100% smrtelný. Očkovací látka se na rozdíl od ostatních vakcín vstřikuje do nosu.

Autor textu: MVDr. Martin Grym, veterinární klinika AVETUM, www.avetum.cz

Informace   

Březost není nemoct

Chovatelé ušlechtilých koček nějakou dobu po krytí nepoznají, zda plánované rodičovství bude úspěšné. Možná některé kočky zpočátku více spí, některé si více hledí potravy, možná některé občas postihne i ranní nevolnost. Žádné příznaky však nejsou spolehlivým ukazatelem březosti. První známky gravidity se u koček objevují ve třech, čtyřech týdnech. Můžeme u nich pozorovat zrůžovění dvorců mléčných bradavek. U mladých koček, prvniček, jsou tyto projevy intenzivnější. Normálně by do té doby proběhla již druhá říje. Pokud nenastane, je to další potvrzení březosti. V této fázi není zatím patrné zvětšení břicha, i váhový přírůstek nebývá markantní. Mezi čtvrtým a pátým týdnem po úspěšném krytí nastávají větší změny. Je již patrné zvětšení břicha, zduření bradavek je také výraznější a kočka má větší hlad a dožaduje se větších krmných dávek. Největší chuť k jídlu má kočka v šesti týdnech, kdy je březost patrná i pro nezkušené chovatele. Pozná se to i na pohybech. Kočka je opatrnější, vyhýbá se prudkým seskokům. K ověření březosti je tato doba nejvhodnější. Normálně se vyvíjející plody mají velikost vlašského ořechu a pro každého veterináře by neměl být problém určit i počet koťat. Sami březí kočku nikdy nevyšetřujeme, abychom jí nebo plodům neublížili. Pohyby koťat ucítíme od 7. týdne gravidity nejlépe tak, že kočce při mazlení přiložíme ze stran dlaně na břicho. Toto období březosti si kočka užívá. Je sice ospale lenivá, pomalá v pohybech, ale o to více se šlechtí a vyhřívá na sluníčku. Vyhledává klidná místa, straní se dětí, nevítaných návštěv, netouží po společnosti jiných koček či psů. Je zahleděná tak nějak do sebe. Váhový přírůstek za celou dobu gravidity je jeden až dva kilogramy. Je to však záležitost individuální, závisí to na plemenu kočky i na počtu očekávaných koťat.

Březí kočka více spí a má zvýšené potravinové nároky. Jinak vede normální život a tak i my bychom se k ní měli chovat normálně. Neměli bychom ji nijak omezovat. Samozřejmě ji nevystavujeme zbytečným zátěžím a chráníme ji před možností infekce. I proto se březí kočky nesmějí vystavovat a neměli bychom je ani zbytečně převážet, zvláště ve vysokém stupni gravidity. Když musíme, březí kočku zvedáme velmi opatrně. Nikdy ji nenutíme ke skokům. Dbáme na to, aby ji žádný z členů domácnosti z neopatrnosti neuhodil do břicha. Zvýšenou pozornost věnujeme výživě. Ta musí být skutečně plnohodnotná. Počítáme s tím, že se u březí kočky zvyšuje kalorická spotřeba minimálně o polovinu. I když plody nejvíce rostou v posledních dvou týdnech gravidity, denní dávky potravy již nezvyšujeme. Mohli bychom tím kočce způsobit dietetické problémy.

Včas si vypočítáme předpokládaný termín porodu. Průměrná délka březosti je 64 dnů (+ nebo – čtyři dny). Délka gravidity se liší u jednotlivých plemen, záleží na počtu koťat a je to též záležitost individuální, možná i dědičná. V literatuře se uvádí, že siamky rodí později, kočky evropské spíše dříve, při větším počtu koťat se porod uspíší, a prý kočka obvykle rodí pokaždé za stejný počet dní. Všemu, co se píše v chytrých knihách, zase věřit nemusíme. Věřme ale tomu, že období březosti je pro kočku příjemným obdobím zvýšené péče a pro chovatele chvílemi netrpělivého očekávání. Březost opravdu není nemoc.

Kočka a výstava

 

 

 

Někteří chovatelé mají tendenci svá zvířata překrmovat. S otylou kočkou však na výstavě díru do světa neuděláme. Také některá plemena, např. siamky, se vyznačují zvýšenou chutí k jídlu a zpravidla mají váhu vyšší, než je pro výstavu vhodné. Lepší než hladovka je podávání menších porcí kvalitní stravy, v těžších případech otylosti i stravy méně kalorické, a omezením, případně odstraněním příloh. U lehčích forem nadváhy postačí týden popsaného stravovacího režimu k tomu, aby se dosáhlo viditelného zeštíhlení.
Do dlouhodobých příprav patří přivykání kočky na pobyt v přepravce, mezi lidmi i v dopravních prostředcích. Pokud bývá kočce při jízdě autem špatně, před cestou raději naordinujeme hladovku: jistě nikdo nechce, aby si těsně před výstavou znečistila srst.
Důsledně čistíme hlavně u světlých a hlavně bílých koček vnitřní oční koutky. Usazující se ospalky zbarvují nepěkně srst v koutcích, což se dá těžce a jen někdy odstranit.

Střednědobá příprava

Dlouhosrstá plemena vyžadují náročnější péči než plemena krátkosrstá. Asi měsíc před výstavou věnujeme dlouhé srsti zvýšenou péči: pečlivě ji denně češeme, abychom zabránili vytvoření chomáčů chlupů, které bychom později museli vystříhat. I krátkosrstá plemena je třeba měsíc před výstavou často vyčesávat a zbavovat tak odumřelých chlupů; není nutné a mnohdy ani vhodné je koupat, s výjimkou ruské modré kočky.
Zpravidla pět až sedm dní před výstavou kočku vykoupeme; pozdější koupel by znamenala příliš odmaštěnou srst bez lesku a pružnosti. Světlé kočky se leckdy musejí koupat dvakrát po sobě. Den po koupání kočce srst napudrujeme a opět dokonale vyčešeme. Tmavší kočky buď nepudrujeme vůbec, nebo skoro vůbec; pudr nahradíme některým antistatickým prostředkem nebo kondicionérem, kterým dosáhneme lepšího rozčesávání a krásné splývavosti.
Vykoupanou kočku nepouštíme ven a držíme ji v co nejčistším prostředí.
Někteří kocouři mívají problémy s mastným kořenem ocasu. Mastnotu odstraníme buď koupelí, nebo důkladným napudrováním a vykartáčováním druhý den. Místo pudru můžeme použít i škrob. Někdy postačí i vytření mastného místa hadříkem namočeným v hodně teplé vodě.
Včas navštívíme veterináře a necháme kočce odstranit zubní kámen a případně zastřihnout drápy. Čištění drápků můžeme nechat na dobu těsně před výstavou. Plemenům s kulatou hlavou a malýma ušima můžeme jemně vytrhat chlupy a štětičky na špičkách ušních boltců, a to především perským a exotickým kočkám. Tmavším kočkám je povoleno vytrhat ojedinělé světlé chlupy ze srsti; bílé skvrny jsou dědičné a jsou důvodem k diskvalifikaci.
Krátkodobá příprava
Před výstavou se postaráme, aby se kočka dobře vyprázdnila. I štíhlá kočka s plným břichem může ztratit hodně ze své elegance.
Poslední česání dlouhosrsté kočky zpravidla provádíme na výstavě, těsně před posuzováním; k úpravě krátké srsti použijeme jelenici, kterou uhladíme srst na všech místech, kde má přiléhat.                                                                                                                                                                                                                                                                                                    

Zdroj: časopis Planeta zvířat